Z místa, kde žijeme | Stejné příběhy, jiná jména 2024
Studentský projekt propojující příběhy naší minulosti s těmi současnými se opět konal za hojné účasti aktivních žáků a studentů z celé České republiky. Příběhy pamětníků komunistického bezpráví propojili s příběhy statečných žen a mužů ze současnosti.
Prezentace výstupů proběhla během lidskoprávní kampaně u příležitosti Dne lidských práv 10. prosince. Zpracované příběhy nám připomínají, že v některých částech světa je nutné za dodržování základních lidských práv a svobod bojovat dále, i když pro nás jsou nyní již samozřejmostí.
Jste vyučující a máte kolem sebe aktivní žáky a studenty, se kterými byste se chtěli přihlásit do dalšího ročníku?
Gymnázium Polička
Studenti připravili poutavou večerní prezentaci, která spojila příběhy pamětníků manželů Kellerových a osud krymských Tatarů. Manželé Kellerovi se na akci osobně dostavili, což dodalo celému programu jedinečný rozměr. Prezentace probíhala ve slavnostní atmosféře zaplněné školní auly, kam dorazili nejen spolužáci, ale také rodiče a širší veřejnost.
Součástí programu byla hudební čísla a působivá dramatizace příběhu krymských Tatarů. Během prezentace jejich příběhů jeden ze studentů, který v černém oděvu symbolizoval sovětskou tajnou policii, postupně odváděl jednotlivé přednášející, čímž evokoval tíživou atmosféru deportací a bezpráví.
Hlavní část programu věnovaná manželům Kellerovým zahrnovala promítání filmu, který studenti sami natočili a sestříhali. Obsahoval výběr z rozhovorů s pamětníky a osobní komentáře studentů. Na závěr studenti připravili překvapení – bonusové video, pro které přátelé a známí manželů Kellerových nahráli osobní vzkazy. Tento moment sklidil upřímné ovace a dojal nejen manžele Kellerovy, ale i publikum.
Projektu se účastnili Štěpánka Klepárníková, Jakub Hak, Barbora Sodomková, Matěj Zahálka, Veronika Jílková, Mikuláš Dolejš, Marie Andrlíková, Štěpán Jandl, Lota Kučerová, Jáchym Švejda spolu s vyučující Janou Galgociovou.
Přečtěte si medailonky a podívejte se do fotogalerie:
Jan a Marta Kellerovi
Jan a Marta Kellerovi, manželé evangelického vyznání, kteří svůj život zasvětili službě druhým, se výrazně zapsali do boje proti totalitnímu režimu v Československu. Farář Jan a umělkyně Marta se setkali na evangelické brigádě a svůj společný život začali v šumavské Kdyni.
Jejich odpor vůči režimu vyvrcholil podpisem Charty 77, což přineslo řadu represí – Jan přišel o státní souhlas k výkonu duchovní činnosti, opakovaně čelil výslechům a byl obviněn z maření státního dozoru nad církvemi. Marta se musela vypořádat nejen se zákazem profesionálního uplatnění, ale také s obtížemi při pokusu vycestovat na pohřeb svého otce do zahraničí.
Navzdory pronásledování tajnou policií zůstávali pevní ve své víře i přesvědčení. Pořádali dětské tábory, podporovali mládež a sdíleli zakázanou literaturu. Po revoluci se Jan stal starostou Jimramova a Marta pokračovala v umělecké činnosti. Dnes žijí poklidně na statku Zbytov, kde dál šíří své ideály a věnují se práci s evangelickou mládeží.
(zpracováno ze studentské práce)
Příběh krymských Tatarů
Příběh krymských Tatarů je svědectvím o tragédii a odvaze národa, který čelí opakovanému útlaku a násilí. Po nucené deportaci v roce 1944, během níž přišly o život tisíce lidí, se krymští Tataři mohli na Krym vrátit až po roce 1989.
Navzdory obrovským překážkám si uchovali svou identitu a loajalitu k Ukrajině. Po ruské okupaci Krymu v roce 2014 však čelí dalším represím, politickému pronásledování a nucené mobilizaci. Ruský režim navíc využívá školství k militarizaci a rusifikaci dětí, čímž ničí ukrajinskou identitu nové generace.
Příběh krymských Tatarů odhaluje nejen historické bezpráví, ale i aktuální důsledky agrese, která ovlivňuje celé komunity a generace.
Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola, Krnov
Studenti zpracovali příběh pana Siegfrida Jauerniga společně s paralelou běloruského aktivisty Andrzeje Poczobuta. Oba příběhy, které vzhledem k národnostní otázce spojoval motiv návratu zpět ke kořenům a touhy po domově, přenesli do formy velkoformátové plakátové výstavy, kterou obohatili o interaktivní prvky. Výstavu umístili v prostorách školy a sami se tak stali průvodci obou příběhů.
Na začátku programu zazněla česká hymna, kterou zazpívala jedna ze členek studentského týmu a následně poprvé zapojili své spolužáky, aby se zamysleli nad tím, co právě pro ně znamená domov. Posluchačům podrobně vylíčili spletitý příběh pana Jauerniga, podělili se o vzpomínky z jejich setkání a následně nechali opět prostor pro aktivitu spolužáků. Výstava doplněná o interaktivní prvky obsahovala QR kódy, po jejichž načtení se zobrazily dokumenty a fotografie vztahující se k životu pamětníka.
V druhé části průvodci mezitím obohacovali další skupinu studentů o příběh aktivisty Andrzeje Poczobuta. Spolužáky nezapomněli uvést do politického kontextu v Bělorusku a vysvětlili, jak se na tomto pozadí odvíjel příběh, dnes stále vězněného, běloruského aktivisty. I tato část výstavy obsahovala QR kódy, na kterých studenti mohli zhlédnout videa o aktivním běloruském odporu a dozvědět se více o příběhu Andrzeje.
Projektu se účastnili Nela Černá, Petra Jánská, Radim Kozůbek, Klára Vehovská a Natálie Žůrková, společně s vyučující Lenkou Řezáčovou.
Přečtěte si medailonky a podívejte se do fotogalerie:
Siegfrid Jauernig
Pan Siegfrid Jauernig se narodil v roce 1945 v Křížové a jeho život byl od dětství plný výzev. Jeho rodina, poznamenaná poválečným odsunem a ztrátou českého občanství, se v 50. letech vrátila do Křížové.
Už od mládí byl doma vychováván v protikomunistickém duchu, což se odrazilo v jeho pevném postoji vůči totalitnímu režimu. Byl často terčem zájmu StB, která ho kvůli jeho německému jménu pravidelně vyslýchala a snažila se ho přimět ke spolupráci – on však vždy odmítl donášet na své okolí. Odmítl také vstup do KSČ, přestože mu to bylo během vojny nabídnuto. Když v srpnu 1968 vtrhla vojska Varšavské smlouvy do Československa, byl svědkem jejich postupu a s nasazením se snažil dostat domů.
Navzdory neustálému nátlaku ze strany režimu zůstal věrný svým hodnotám. Dnes, ve svých 79 letech, vzpomíná na svůj život s optimismem a mladým lidem vzkazuje, aby byli odvážní, čestní a slušní ke starším.
(zpracováno ze studentské práce)
Andrzej Poczobut
Andrzej Poczobut, novinář a bojovník za práva polské menšiny v Bělorusku, je příkladem odvahy a vytrvalosti v boji proti autoritářskému režimu. Ve svých článcích upozorňoval na nespravedlnosti, kterým čelí polská komunita, a kritizoval historické i současné kroky běloruského režimu.
Kvůli svému otevřenému postoji byl v roce 2021 zatčen a obviněn z „podněcování národní nenávisti“ a „ohrožení národní bezpečnosti Běloruska.“
Navzdory výzvám k žádosti o milost se odmítl podřídit autoritám, což vedlo k jeho odsouzení na osm let ve vězení s přísným režimem. I přes těžké podmínky, zdravotní problémy a izolaci zůstává Andrzej Poczobut symbolem odporu proti útlaku a obhajoby lidských práv. Jeho příběh ukazuje sílu jednotlivce postavit se nespravedlnosti a inspirovat ostatní k boji za svobodu a spravedlnost.
Gymnázium Braník
Studenti vytvořili rozsáhlou plakátovou výstavu na chodbách školy, kterou měli nejen informačně nabitou, ale také umělecky zpracovanou.
Během jednoho dne je čekala série několika prezentací, kdy dalším třídám předávali oba příběhy formou diskuze u samotné plakátové výstavy. Na začátku představili složitý osud pamětnice Eleny Gorolové a následně se přesunuli do druhé části, která byla pojmutá odlišně. Jelikož v příběhu uzbeckých žen neměli k dispozici žádná konkrétní jména aktivistek, rozhodli se vytvořit anonymní příběhy formou kartonových siluet žen, kterým jsou v Uzbekistánu nyní odepírána jejich základní práva.
Po představení příběhů si pro své spolužáky připravili pracovní list s několika otázkami, na které si ve skupinách odpověděli a výstava jim k tomu byla neustále nápomocná.
Nakonec se přesunuli k poslední části prezentace, na kterou si připravili krátké video z rozhovoru s pamětnicí Elenou Gorolovou. V sestříhaném videu se věnovali palčivému osudu pamětnice, ale nezapomněli celou atmosféru i odhlehčit a s pamětnicí probrali hezké vzpomínky na její dětství.
Projektu se účastnili Veronika Dundová, Thalia Teke, Tereza Pavlová, Mariana Králová a Filip Gloss se svojí vyučující Soňou Semotánovou.
Přečtěte si medailonky a podívejte se do fotogalerie:
Elena Gorolová
Elena Gorolová je aktivistka a bývalá terénní pracovnice neziskové organizace Vzájemné soužití. V jedenadvaceti letech byla bez jejího vědomí sterilizována při komplikovaném porodu, což mělo zásadní vliv na její život.
Po letech se dozvěděla, že její sterilizace nebyla výjimečná, a že podobně byla omezována reprodukční práva mnoha romských žen za komunistického režimu.
Elena se rozhodla bojovat za spravedlnost těchto žen, stala se mluvčí a bojovnicí za změny v českém zdravotnictví, které vedly k oficiální omluvě vlády a zlepšení procedur pro informovaný souhlas při sterilizacích. Dnes pomáhá rodinám v sociálně slabých oblastech a je symbolem odhodlání a snahy o nápravu křivd.
(zpracováno ze studentské práce)
Nucená sterilizace žen v Uzbekistánu
Uzbekistán čelí vážným mezinárodním obviněním z masivního programu nucených sterilizací žen, který odhaluje drsné metody autoritářského režimu vedeného prezidentem Islamem Karimovem.
Ženy, včetně matky tří dětí Adolat, byly podrobeny sterilizacím bez jejich vědomí a souhlasu, často pod nátlakem zdravotnického personálu. Tento program byl prezentován jako kontrola porodnosti, ale v praxi jde o závažné porušování lidských práv. I když není sterilizace oficiálně uzákoněna, důkazy ukazují na státem řízený systém, který využívá kvóty na počet operací a nátlak na lékaře.
Mezinárodní organizace dlouhodobě kritizují tento postup, avšak Uzbekistán i nadále obvinění popírá a tvrdí, že praxe byla prováděna v zájmu ochrany zdraví žen a dětí. Tato politika zůstává temnou stránkou režimu, který se skrývá za zmanipulovanými statistikami a porušuje základních práv žen.
Základní škola Rakovského v Praze 12
Studentský tým vytvořil prezentaci, která spojila příběh Jiřího Höfera a paralelní příběh Paliny Sharenda-Panasiuk.
Během jednoho týdne svoji prezentaci přednášeli před několika třídami po celé škole. Podrobně představili životní příběh Jiřího Höfera a jeho rozhodnutí postavit se proti komunistickému režimu. Vyprávěli, jak probíhalo jejich setkání s pamětníkem, jak se jim dokázal otevřít a odpovídat na všechny jejich otázky.
V druhé části svým spolužákům předali informace o situaci v Bělorusku a životním příběhu běloruské aktivistky, která čelí politickému pronásledování a těžkým podmínkám ve vězení. Kromě samotného příběhu si připravili videa ukazující běloruské protesty.
Prezentaci doplnili také o interaktivní hru Kahoot, do které aktivně zapojili své spolužáky, kteří si mohli ověřit své znalosti o životě Jiřího Höfera a aktuálních událostech v Bělorusku.
Projektu se zúčastnili Lukáš Fridrich, Adam Jordák, Alan Kollman, Eliška Kopecká, Jakub Neliba, Jan Satoranský a Aya Shukur se svým vyučujícím Petrem Polákem.
Přečtěte si medailonky a podívejte se do fotogalerie:
Jiří Höfer
Jiří Höfer vyrůstal v rodině s hlubokými kořeny v odporu proti komunistickému režimu. Ovlivněný rodinným odkazem, se během okupace v roce 1968 podílel na odporu proti sovětské invazi, kdy v Jaroměři nad Rokytnou založil organizaci "Svobodné mládeže" a aktivně se podílel na rozšiřování petice proti okupaci.
Za tuto činnost byl po maturitě vyloučen ze školy, což vedlo k jeho povolání na vojenskou službu. Dnes je aktivním členem Konfederace politických vězňů, čímž stále pokračuje v tradici odporu a zajišťování paměti pro budoucí generace.
(zpracováno ze studentské práce)
Palina Sharenda-Panasiuk
Palina Sharenda-Panasiuk je opoziční aktivistka z Běloruska, která se stala symbolem odporu proti represivnímu režimu a bojovnicí za lidská práva. Po brutálním zásahu policie v lednu 2021 byla zatčena a obviněna z politických deliktů, včetně násilí vůči policistům a urážek prezidenta. Její věznění bylo poznamenáno krutým zacházením, zdravotními problémy a opakovanými převozy mezi věznicemi.
V roce 2022 byla poprvé odsouzena. Mezinárodní organizace, včetně OSN, vyzvaly k jejímu okamžitému propuštění kvůli neúnosným podmínkám jejího věznění a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu.
Palina Sharenda-Panasiuk zůstává silným symbolem odporu proti útlaku a její příběh inspiroval nejen Bělorusy, ale i světový veřejný názor v boji za spravedlnost a lidská práva.
Gymnázium Lovosice
Studenti se rozhodli zpracovat příběh rodiny Kašíkových, zejména otce Vladimíra Kašíka, a paralelně představit příběh ázerbájdžánského aktivisty Gubada Ibadoghla. Oba příběhy spojuje silný motiv odporu proti režimu a jeho vliv na životy jejich dětí. Na prezentaci dorazil jeden ze synů Vladimíra, Michal Kašík, se kterým probíhala diskuze. Celý večer se natáčel, aby ho následně mohli zaslat druhému synu synovi Martinovi, který emigroval a nyní žije v USA.
Prezentace se konala v místní knihovně, kam dorazili nejen rodiny žáků, ale i širší veřejnost. Na začátku programu studenti přenesli pozornost na politickou situaci v Ázerbájdžánu a příběh Gubada Ibadoghla. V této části se podrobně věnovali Ibadoghlovi jako kritikovi režimu, a jeden ze studentů nabídnul svým pečlivým přístupem vhled do složité politické situace v zemi.
Ve druhé části programu proběhl živý rozhovor s pamětníkem Michalem Kašíkem, který se podělil o vzpomínky na svého otce Vladimíra. Spolu s ním studenti diskutovali o tom, jak vnímali bratři otcův odpor vůči režimu a jaké to mělo důsledky pro jejich vlastní životy. Celý rozhovor měl silný emotivní náboj a byl zajímavým vhledem do osobních příběhů, které se často překrývaly s těmi politickými. Celý večer v pozadí doplňovala prezentace s fotografiemi z rodinných archivů rodiny Kašíkových.
Projektu se účastnili Natálie Seligerová, Linda Kašparová, Marie Vacková, Jan Šťastný, Antonín Ptáček s vyučujícím Jiřím Kombrzou.
Přečtěte si medailonky a podívejte se do fotogalerie:
Vladimír Kašík
Vladimír Kašík byl významný český akademik a spisovatel, který se v 60. letech aktivně věnoval výzkumu soudobých dějin. Právě tyto aktivity vedly ke konci jeho akademické kariéry.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl během období normalizace vyloučen z akademické sféry, jeho publikační činnost byla systematicky omezována a rodina Kašíků čelila perzekucím. Tento útlak měl zásadní vliv na životy synů Michala a Martina.
Ačkoliv byli vystaveni těžkým podmínkám a komplikovaným vztahům s režimem, oba bratři, inspirováni otcovým odhodláním a morálními hodnotami, se nakonec stali významnými osobnostmi, které se i přes perzekuce postavily proti režimu a našly svou cestu v akademické i odborné sféře.
(zpracováno ze studentské práce)
Gubad Ibadoghlu
Gubad Ibadoghlu je významný ázerbájdžánský ekonom a lidskoprávní aktivista, známý svou dlouhodobou kritikou vlády a jejího autoritářského režimu.
Jeho práce zaměřená na analýzu korupce a porušování lidských práv v zemi ho dostala do konfliktu s režimem, který ho v roce 2020 zatkl na základě zfalšovaných obvinění z padělání peněz. Jeho boj za spravedlnost a transparentnost v Ázerbájdžánu vedl k jeho zadržení a pronásledování, přičemž mezinárodní organizace jako Amnesty International a Human Rights Watch se aktivně zapojily do kampaně za jeho propuštění.
Stále zůstává symbolem odporu proti režimu a obhájcem svobody slova a lidských práv v Ázerbájdžánu.
