Ceny Příběhů bezpráví 2009–2023

Mária Berčíková pocházela z nuzných poměrů malé středoslovenské dědiny. Ve 20 letech se vdala za Josefa Berčíka, který byl několik měsíců po svatbě odsouzen k 20 letům tvrdého vězení. Zatímco Josef Berčík putoval po výsleších a věznicích, Mária, navzdory své chudobě a riziku perzekuce jí samotné, neúnavně psala žádosti o milost adresované na ministerstva i samotnému prezidentovi, jehož kancelář nakonec i osobně navštívila. Při tom všem musela tvrdě fyzicky pracovat, aby zvládla odvádět nastavené kontingenty. Po 7 a půl letech zaznamenalo její snažení úspěch - Antonín Novotný její žádost podepsal a Josef Berčík se mohl vrátit domů.

Video medailonek

Zavřít

Odmala byl velmi pracovitý a jeho snem bylo stát se sedlákem a starat se o vlastní hospodářství. To se mu také díky jeho píli a pracovitosti podařilo – v roce 1928 si v Nezdenicích u Uherského Brodu dům s pozemky koupil. A s pomocí celé rodiny hospodářství jen vzkvétalo. Po komunistickém převratu se snažil pomoct utéct pronásledovanému knězi Jančovi, za což byl v roce 1951 zatčen a odsouzen na deset let vězení za údajnou velezradu. Svobody se nedožil. Po krutém zacházení a psychickém vytížení ve valdické věznici zemřel.

Zavřít

V roce 1942 utekl z pracovního tábora totálního nasazení, za což byl následně potrestán půlročním pobytem v koncentračním táboře Oranienburg. Po roce 1948 se zapojil do protikomunistického odboje tím, že pomáhal lidem přecházet přes hranice. Přestože nikdy nedostal do rukou písemnou obžalobu, byl v roce 1951 za členství v odboji odsouzen k jedenácti letům odnětí svobody. Prošel sedmi pevnými kriminály a čtyřmi koncentračními tábory. Poznal hlad, šikanování i korekci. Až po dlouhých devíti letech se dočkal na základě amnestie propuštění.

Zavřít

Rodiče rolníci ho nechali vyučit obchodním příručím. Chtěli, aby měl život lehčí než oni. Když v 19 letech převzal obchod po nadřízeném, jehož si odvedla StB, skončil s mankem 20 tisíc korun. Aby dluh rychle splatil, nechal se zaměstnat v jáchymovských dolech. Brzy začal donášet balíčky politickým vězňům, po­mohl i s přípravou útěku. Za to byl v roce 1951 zatčen a tvrdě vyslýchán. „Měsíc jsem žil v domnění, že mi hrozí trest smrti,“ vzpomíná. Nakonec byl odsouzen na 15 let. Do Jáchymova se vrátil jako vězeň. V roce 1960 ho propustili na amnestii, ale v cele skončil znovu, když ho za jeho názory udali kolegové v práci. Zachránila ho opět amnestie.

Zavřít

Vystudovala archivnictví a několik let působila ve znojemském archivu. Od roku 1965 učila na gymnáziu ve Znojmě. Mezi studenty byla oblíbená, protože jim nelhala a nepřijala komunistický výklad dějin. V roce 1970 byla ale ze školy za nesouhlas s politickou situací po okupaci Československa vyhozena a další zaměstnání těžko sháněla. Doma překládala Orwella a s manželem rozšiřovali text Charty 77. Sama pak Chartu podepsala na pohřbu Pavla Wonky v roce 1988. Mezi známými rozšiřovala i další petice. Ze stálé pozornosti Státní bezpečnosti ji vysvobodila až sametová revoluce, po které se vrátila k učení na gymnáziu.

Video medailonek

Zavřít

Do křížku s komunistickým režimem se dostala v pouhých sedmnácti letech. Spolu s dalšími lidmi několik měsíců pomáhala ukrývat pronásledovaného kněze Felixe Mariu Davídka. Ze strachu z odhalení se nakonec celá skupina rozhodla emigrovat. Stali se ale obětí léčky Státní bezpečnosti a 6. června 1950 byli všichni na hranicích zadrženi. Ve vazební věznici strávila Vlasta Černá celkem sedmnáct měsíců, z toho několik na samotce, a těžce onemocněla žloutenkou. Po propuštění si dálkově dodělala maturitu a později získala i doktorát z oboru psychologie. Až do penze pracovala jako klinický psycholog v brněnské psychiatrické léčebně.

Video medailonek

Zavřít

V osmnácti letech se pokusil se dvěma kamarády o útěk do Bavorska. Byl ale zatčen a ve vězení se seznámil s Jaroslavem Horusickým. Přes něj se později napojil na americkou zpravodajskou službu. Prostřednictvím mrtvé schránky dodával různé informace a přijímal instrukce a jako agent-chodec převáděl lidi do svobodného světa. V roce 1954 byl chycen, mučen a nakonec odsouzen na doživotí. Více než deset let strávil v hrozných podmínkách v mírovské a leopoldovské věznici. „Já jsem si tam připadal jako na nějaké univerzitě, poněvadž s tolika čestnými a vzdělanými lidmi bych se jako dělník v životě nesetkal. Takže ten Leopoldov byl pro mě univerzitou života,“ vzpomíná pan Čoček.

Zavřít

Rodák ze Šlapanic vždy inklinoval k výtvarnému umění. Už jako student se zapojil do protikomunistické činnosti, spolu se svou budoucí ženou Irenou se podílel na tisku a distribuci ilegálního časopisu Plamen. Těsně před Vánoci 1953 byl Zdeněk Dvořáček zatčen a odsouzen na pět let za „velezradu“, trest si odpykával v jednom z nejtěžších lágrů – v uranových dolech v Jáchymově. Půl roku před vypršením trestu jeho organismus zkolaboval a ve vězeňské nemocnici bojoval o život. V prosinci 1958 se vrátil z vězení a konečně se mohl věnovat umělecké tvorbě. Pádu komunistického režimu se nedožil. Vězněním podlomené zdraví zradilo Zdeňka Dvořáčka v lednu 1988. Bylo mu pouhých 58 let.

Video medailonek

Zavřít

Kněz sokolovského kláštera byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald již za druhé světové války. V roce 1949 byl odsouzen k dalším dvanácti letům vězení za to, že v klášteře ukrýval pronásledovaného kněze Marka a také u sebe nechal přenocovat dva studenty, kteří se chystali přejít hranice. Ani vězení ho ale nezlomilo a své spoluvězně velmi psychicky podporoval. V roce 1960 byl propuštěn na svobodu a až do důchodu pracoval jako dělník ve stavebním podniku. Zemřel v Litoměřicích 13. května 1970. 

Zavřít

Vystudovala ekonomickou střední školu. V rodném Uherském Bodě pracovala v potravinářské firmě Raciola pana Bruštíka. Pan Bruštík byl na začátku února 1950 zatčen, a krátce po něm byla uvězněna i Anna Honová, tehdy ještě Krmenčíková. Byla obviněná mimo jiné z opisování a šíření protistátních letáků, které se ve firmě Raciola přibalovaly do zásilek mířících do zahraničí. Dlouhé měsíce strávila ve vyšetřovací vazbě v obávané věznici v Uherském Hradišti a setkala se s nejkrutějšími vyšetřovateli. Celkem strávila ve vězení dva a půl roku, propuštěna byla v červnu 1952. Své politické postoje opět projevila v roce 1968, kdy byla jedním ze zakládajících členů regionální pobočky K 231.

Video medailonek

Zavřít

Když v lednu 1986 zemřel básník a signatář Charty 77 Jaroslav Seifert, snažil se zjistit kdy a kde má pohřeb. Informace nakonec získal až z vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Aby se pohřbu mohli účastnit i další lidé, vyrobil letáky, které o rozloučení s básníkem informovaly, a sám je rozvážel po Teplicích. Po pachateli „letákového případu“ pátrali dva týdny příslušníci StB, až se díky udání dostali k Pavlu Horákovi. Za pobuřování byl odsouzen nejprve na 14 měsíců, po odvolání prokurátora mu byl trest zvýšen na rok a půl odnětí svobody nepodmíněně. Krátce před koncem trestu, v roce 1987, dosáhl podmínečného propuštění.

Video medailonek

Zavřít

Pochází z katolické rodiny, rodiče měli blízko k tajné církvi, otec patřil mezi zakladatele skautingu. Dospívání trávila s dětmi disidentů sdružených kolem samizdatového časopisu Violit na neoficiálních koncertech, výstavách a přednáškách. I když měla doma malé děti, nebála se riskovat střet s komunistickou mocí, byla aktivní členkou hnutí České děti. Po lednových smogových dnech v roce 1989 spoluzaložila hnutí Pražské matky usilující o informovanost o stavu životního prostředí a zlepšení ovzduší v Praze. Nebyla členkou Svazu socialistické mládeže a nedostala doporučení, přesto se jí podařilo vystudovat speciální pedagogiku. Věnovala se podpoře nevidomých dětí a jejich rodičů. V listopadu 1989 pomáhala založit Českou unii nevidomých a slabozrakých, kde v devadesátých letech vedla první střediska rané péče, ze kterých vznikla Společnost pro ranou péči. Aktuálně se věnuje transformaci ústavů a důstojným podmínkám pro lidi s postižením. 

Video medailonek

Zavřít

Julie Hrušková v pouhých devatenácti letech překročila rakouské hranice, aby se aktivně účastnila odboje. Už při prvním návratu do Československa byla zadržena a tvrdě vyslýchána. Následkem jednoho z výslechů, které ji měly usvědčit ze špionáže, potratila. Byla odsouzena k patnácti letům vězení, ze kterých si jedenáct odseděla. Kvůli zdravotním komplikacím zůstala navždy bezdětná.

Zavřít

Už během druhé světové války pomáhala spolu se svou rodinou partyzánům, kterým nosila jídlo. V odbojové činnosti pokračovala i po komunistickém převratu. Ve skupině, která převáděla lidi přes hranice do Západního Německa, fungovala jako spojka a jejím členům předávala zprávy. Na tuto její činnost zanedlouho přišla StB a zatkla ji přímo ve školce v Pískové Lhotě u Poděbrad, kde v té době pracovala. Byla zařazena do soudního procesu s Miladou Horákovou, ve kterém jí byl navržen trest smrti. Nakonec byla odsouzena na patnáct let a propuštění se dočkala po osmi a půl letech. 

Zavřít

Byla zadržena Státní bezpečností v roce 1948 za výrobu protirežimních letáků a kvůli tomu, že pocházela z úspěšné podnikatelské rodiny. Ve vazbě v Plzni na Borech ji čekalo nelidské zacházení, které vyvrcholilo znásilněním jedním z bachařů. Po tomto otřesném zážitku v sobě našla dostatek odvahy soudit se se zmíněným bachařem a soud vyhrála. Své ve vazbě počaté dítě musela zejména kvůli finančním potížím svěřit do rukou cizí rodiny. Na výběru si dala záležet, podle jejích slov pro ni bylo prioritou, aby její dítě mělo stejně šťastné dětství jako ona sama.

Zavřít

Silvestra Chnápková se narodila na jihu Čech, vyrůstala v Litvínově. V roce 1975 se jí narodila dcera, kterou vychovávala jako samoživitelka. Touha po svobodě mladou ženu přivedla do prostředí undergroundu. V Nové Vísce u Chomutova, kde vzniklo otevřené společenství stejně smýšlejících lidí, poznala svého budoucího manžela Jaroslava. Oba podepsali Chartu 77 a podíleli se na distribuci samizdatového časopisu Vokno. Když komunisté v roce 1981 komunitu v Nové Vísce vyvlastnili, koupili Chnápkovi mlýn v Osvračíně na Domažlicku. Šikaně tajné policie ale ani tady neunikli, mimo jiné je StB soustavně tlačila k emigraci, na kterou ale nikdy nepřistoupili. V Osvračíně zůstali a navzdory mnoha překážkám tady vybudovali penzion, galerii a keramickou dílnu.

Video medailonek

Zavřít

Václav Jozefy byl od mládí všestranný a všímavý. První potyčka s komunistickým režimem přišla v pouhých 16 letech, kdy byl v monstrprocesu odsouzen za protistátní činnost na půl roku vězení. Ve studentském spolku totiž hledal odpůrce nového režimu mezi svými spolužáky na gymnáziu. Ve vězení vládly tvrdé podmínky, které by zlomily nejednoho mladistvého. Václav Jozefy se však nevzdal. Neústupně šel za dokončením studia a díky svému talentu a schopnostem zanedlouho odmaturoval. I přes nepříznivý kádrový posudek nakonec obhájil i titul. V zásadách zůstal konzistentní, opakovaně odmítl vstoupit do komunistické strany.

Video medailonek

Zavřít

Vystudovala pedagogickou fakultu v Brně a celý svůj život zasvětila učitelské profesi. Když v roce 1979 podepsala Chartu 77, byla samoživitelkou na mateřské dovolené se dvěma malými dětmi. Do opozičních aktivit se více zapojila po uvěznění disidenta Pavla Wonky. Nejdříve kvůli němu zorganizovala protestní hladovku, později, když v dubnu 1988 zemřel ve vězení, promluvila na jeho pohřbu. Po roce 1989 pokračovala v učení a zapojila se také do aktivit Občanského fóra.

Video medailonek

Zavřít

Vyjadřoval svůj odpor proti komunistickému režimu prostřednictvím absurdního humoru, recese a happeningů a za to býval často zatýkán. Vydával samizdatový časopis Západočeskej průser, množil také texty od Václava Havla. Později začal vydávat časopis Stres, který obsahoval i praktické rady pro lidi vystavené policejní perzekuci. Byl členem sdružení Ananas, jehož hravé aktivity měly poukazovat na absurditu života v komunistickém režimu. Největší ohlas měla ekologická iniciativa, díky níž se snažil se svými přáteli upozornit na zoufalý stav životního prostředí na Sokolovsku. Tuto kampaň Tomáš Kábrt podpořil svou účastí na prvomájové manifestaci roku 1988, kam se dostavil vybaven dýchacím přístrojem a nápisem „S.O.S. – Dusím se!“. Za několik dní byl zatčen. Během sametové revoluce působil jako okresní koordinátor Občanského fóra.

Video medailonek

Zavřít

Hned po válce si splnil klukovský sen – stal se skautem. Po únoru 1948 se zapojil do skupiny, která šířila protikomunistické letáky, psala protestní dopisy a v Hradci Králové dokonce odpálila nálož u propagačního stánku KSČ. Když ho StB s dalšími kamarády v roce 1950 zatýkala, bylo mu teprve 18 let. Následoval veřejný soudní proces s junáckou skupinou „JU1“, v němž dostal trest 11 let vězení. Režim jej poslal do jáchymovských dolů, kde pracoval v šachtách i ve smrtonosné třídírně uranové rudy. Na svobodu se dostal nečekaně – poté, co mu byl náhle snížen trest o šest let. „Za těch pět roků jsem měl jen tři návštěvy,“ vzpomíná.

Zavřít

Život Jana Kratochvila výrazně ovlivnila činnost jeho otce, poúnorového emigranta, který působil jako zpravodajský důstojník americké armády a stal se také světovým náčelníkem exilových skautů. Janova matka byla kvůli otcově činnosti často vyslýchána a vězněna a Jan vyrůstal v dětském domově. Sám už jako mladý muž demonstroval proti okupaci Československa a 21. srpna 1969 byl přítomen zastřelení Danuše Muzikářové v Brně. Poté se zapojil do disidentských aktivit, působil v rámci Skryté církve, vydával samizdaty a v jeho bytě se hrálo bytové divadlo. V roce 2007 otevřel v Brně Muzeum českého a slovenského exilu 20. století.

Video medailonek

Zavřít

Spolu se svými přáteli ze semilské skupiny ILPKORG 1 (Ilegální protikomunistická organizace) bojovala proti komunistickému režimu tištěním letáků s výroky Tomáše G. Masaryka a zprávami ze zahraničí. Chtěla lepší budoucnost a svobodu pro občany ČSR, v roce 1952 si tím však vysloužila trest 15 let vězení. V té době ji bylo pouhých 21 let. Propuštěna byla v roce 1960 na základě prezidentské amnestie. Svou energii dnes věnuje práci v Konfederaci politických vězňů, kde je členkou smírčí komise.

Zavřít

S šikanou komunistického režimu se Jiří Kvapil setkal už na základní škole, kdy namísto pionýra chodil do náboženství. V roce 1968 obnovoval skauting v rodné Olomouci, zapojil se i do protestních akcí po srpnové okupaci. Navzdory soustavnému nátlaku ze strany režimu a hrozbám perzekucí se Jiří Kvapil nikdy nevzdal své víry a neustoupil ze svých přesvědčení. Vysoké učení technické v Brně opustil po roce, když vycítil, že akademická svoboda na škole skončila. Po návratu z vojny se oženil, narodily se mu tři děti. I přes hrozbu represe vedl tajnou skupinu náboženské výchovy. Sám navštěvoval tajné teologické semináře a 14. září 1986 byl vysvěcen na katolického kněze východního obřadu. V aktivitách s dětmi a mládeží pokračoval i po sametové revoluci.

Video medailonek

Zavřít

Do odboje se zapojil už za druhé světové války, kdy působil jako spojka mezi partyzány. Po únoru 1948 spolu s přáteli tiskli letáky a dosáhli mimo jiné toho, že  ve volbách v květnu 1948 byl v jejich okrsku většinový podíl tzv. „bílých lístků“. Se skupinou také prováděli sabotáže na železničních tratích. Začátkem roku 1952 byli pozatýkáni a po téměř ročním vyslýchání a mučení, souzeni ve veřejném procesu. Jan Lukáš a jeho dva spolupracovníci byli odsouzeni k trestu smrti, Janův trest byl díky opakovaným intervencím rodiny změněn na doživotí. S těžce podlomeným zdravím byl Jan Lukáš v roce 1964 propuštěn po dvanácti letech věznění.

Video medailonek

Zavřít

Vyrůstal bez otce, legionáře působícího v Rusku, jenž tragicky zahynul při stavbě vily v Náchodě. Chtěl jít v jeho šlépějích, a proto se přihlásil na vojenskou akademii. Již na podzim roku 1945 si všiml, že komunisté dosazují své sympatizanty do armády. Komunistický únorový puč byl prvotním impulzem k vytvoření vojenské skupiny, která se společně s civilní skupinou snažila připravit na možný konflikt mezi východem a západem. Za to byl Rudolf Macek v pouhých 25 letech odsouzen na 22 let těžkého žaláře, přičemž jen těsně unikl trestu smrti. Po 12 letech byl na amnestii propuštěn. Až do revoluce se nemohl živit jinak než jako gumař a poté jako dělník v kamenolomu.

Video medailonek
 

Zavřít

Poprvé byl StB vyslýchán už v roce 1949, když po městě vylepoval projev zemřelého prezidenta Edvarda Beneše. Druhé zatčení už skončilo soudem a vězením. „Křičely, ať nás pověsí a stáhnou z nás kůži,“ vzpomíná na to, jak soud v hledišti prožívaly dělnice z místní továrny. V monstrprocesu, kde většina z dvacítky obviněných byla podobně jako on aktivními skauty, vyvázl se třemi lety vězení. I po propuštění měl problémy s StB, přesto zůstal skautem po celý život.

Zavřít

Jiřina Slámová se v 50. letech spolu se svým manželem pomáhali lidem přecházet hranice do Rakouska. Po prozrazení jejich odbojové skupiny byla zatčena a vyslýchána. Přesto, že byla psychicky vydírána, a po celou dobu dlouholetého věznění jí byl odepřen kontakt s dětmi, spolupráci odmítla. Když se se svou dcerou a synem po propuštění setkala, téměř si ji nepamatovali. S manželem, který emigroval, se už nikdy neviděla.

Zavřít

Člověk, který celý svůj život zasvětil tvrdé práci a velebení rodinného majetku. Byl menším soukromým zemědělcem a jeho příběh nijak zvlášť nevybočuje z řady jiných podobných osudů. Osudů lidí, kteří do poslední chvíle bránili svůj majetek a nakonec byli rozdrceni systémem a ožebračeni. A právě proto, že takovýchto lidí bylo velké množství, získává Cenu Příběhů bezpráví symbolicky alespoň jednoho z nich.

Zavřít

Během svého života aktivně bojovala proti komunistickému režimu a k tomuto boji podněcoval i ostatní. Podílela se na protirežimním vysílání televize i rozhlasu a v roce 1968 byla v přímém přenosu odvedena ze studia okupačním vojskem. Později se stala aktivním členem disentu a signatářem Charty 77, za což byla režimem perzekuována.

Zavřít

Se svým postojem k režimu se nikdy netajil – už v osmnácti letech se dostal před soud pro mladistvé, kde byl žalován za pobuřování a hanobení Sovětského svazu. Později se se skupinou tzv. budislavských Jánošíků domluvil, že střelbou vystraší místopředsedu místní komunistické strany. Sám se nakonec této akce nezúčastnil, přesto byl v roce 1950 zatčen. Při výslechu odmítl cokoliv prozradit a u litomyšlského soudu byl odsouzen k patnácti letům odnětí svobody, konfiskaci veškerého majetku a peněžní pokutě. Propuštění na základě amnestie se dočkal po šesti letech.

Zavřít

Za druhé světové války byl totálně nasazen a poté se aktivně účastnil Pražského povstání, mj. bojů o rozhlas. V roce 1948 odešel do emigrace, kde se přidal k odboji a celkem čtrnáctkrát přešel československé hranice jako agent chodec. Při posledním úkolu byl však zrazen a zatčen. Následně byl odsouzen k doživotnímu vězení. Odseděl si celkem 14 let, z toho deset let v Leopoldově. Stál u zrodu organizace K 231, v níž jako předseda dokumentační komise shromažďoval důkazy o poměrech v komunistických vězeních. Po srpnové okupaci emigroval do USA.

Zavřít

Vystudoval Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Státní souhlas k výkonu duchovního povolání ale ztratil krátce po absolvování, už na podzim 1972. Do pádu komunistického režimu se potom živil jako topič parních kotlů, až do přestěhování do Prahy v roce 1976 zůstal aktivní i v českolipském sboru, kde byl původně vikářem. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v letech 1980 – 81 byl také jejím mluvčím. V hledáčku StB se ale ocitl už dříve díky svým vazbám na sledované disidenty. Na své okolí Miloš Rejchrt výrazně působil i skrze hudbu – už od základní školy psal vlastní písně s křesťanskými texty a v dospělosti se stal jednou z hlavních postav folkové hudební skupiny Berani.

Video medailonek

Zavřít

Za druhé světové války bojoval ve službách francouzského a britského letectva. V roce 1944 byl mezi dvaceti letci, kteří byli vybráni na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po válce byl jmenován podplukovníkem generálního štábu. V roce 1948 byl zatčen, degradován, vyloučen z armády, pronásledován a opakovaně vyslýchán. Režim mu podlomil zdraví a 20. listopadu 1977 po dlouhé nemoci zemřel.

Zavřít

Absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po vojně byl krátce zaměstnán v Organizaci zahraničního obchodu Inspekta. Své pozice ihned začal využívat k pašování knih z exilových nakladatelství do Československa. Když ale bylo jeho ukrývání knih do krabic s pracím práškem odhaleno, o práci přišel a nakonec se několik let živil jako instruktor v autoškole. V roce 1978 podepsal Chartu 77 a dále ji šířil mezi své známé. V roce 1980 na něj StB vyvíjela stále větší tlak, během krátké doby přišel o práci, byl za nejasných okolností přepaden a perzekuce zasáhla i jeho rodinu. Spolu s ní byl nakonec v rámci akce Asanace vystěhován z Československa a zbytek života prožil v Rakousku.

Video medailonek

Zavřít

Jakožto příslušník hudebního undergroundu byl v 70. a 80. letech perzekuován komunistickým režimem nejen za své působení v kapele: "Hever and Vazelína Band" ale i za svou činnost na poli kultury. Za své skutky byl uvězněn na devět měsíců. Jeho význam spočívá v neústupnosti vůči totalitě. Proti surovosti a bezpráví bojoval všemi možnými prostředky, které mu kultura poskytla, aby ochránil demokracii. 

Zavřít

Pocházel z hluboce vlastenecky založené lékárnické rodiny, která již v době nacistické okupace pomáhala rodinám uvězněných. Po únoru 1948 byla rodina Součkových vystavena tvrdé komunistické perzekuci, jež v roce 1951 vyvrcholila zatčením Miloslava Součka. Ve vykonstruovaném politickém procesu s názvem Včela byl po více než roce brutálního mučení odsouzen za velezradu k dvanácti letům vězení, ztrátě majetku a občanských práv. Z vězení byl propuštěn roku 1960 na amnestii. Ani po propuštění nemohl žít klidný život. Navzdory vysokoškolskému vzdělání se mu dlouho nedařilo sehnat zaměstnání. Řada lidí se od něj i jeho rodiny odvracela ze strachu. Navzdory veškerému nátlaku komunistického režimu zůstal zásadovým člověkem a velkým vlastencem.

Video medailonek

Zavřít

Vyučovala na pardubické střední škole cizí jazyky. Z ní byla vyhozena v lednu 1970 kvůli své činnost během Pražského jara, kdy byla ve vedení přípravného okresního výboru KAN. Po okupaci se otevřeně postavila proti režimu a po smrti Jana Palacha organizovala na místní škole stávky, hladovky a různé protestní akce. Za šíření letáků k 1. výročí srpnové okupace byla podmíněně odsouzena na 6 měsíců s podmínkou na dva roky. Přes známé, kteří emigrovali, měla přístup k zahraniční literatuře, kterou půjčovala studentům. Knihy vozila i z Prahy a ukrývala je u rodičů ve sklepě. Pro VONS shromažďovala materiály o soudních procesech a zároveň je posílala Amnesty International na západ.

Zavřít

Odvahu prokázal již během druhé světové války, kdy byl pro obvinění z velezrady vězněn nacisty. V padesátých letech se pak připojil ke skupině lidí, která navazovala spojení s vězni v lágrech na Slavkovsku. Hlavní činnost spočívala ve shánění potravin a zprostředkování spojení s domovem. V roce 1952 byl však odhalen, zatčen a obviněn z vlastizrady a vyzvědačství. Deset let strávil v komunistických lágrech v Chebu, Jáchymově a Kartouzích. Ke své činnosti pan Světlík říká: „Dělal jsem jen to, co jsem dělat musel.“

Zavřít

Po skončení druhé světové války začal pracovat jako učitel a zároveň se zapojil do organizace ilegální křesťansko-demokratické strany. Na začátku 50. let byl ale prozrazen, zatčen a po brutálním vyslýchání odsouzen ke čtrnáctiletému vězení. Velkou část svého trestu si odpykal v nelidských podmínkách v uranových dolech na Jáchymovsku a až v roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po návratu z vězení se nemohl vrátit k učitelské profesi - pracoval pouze na dělnických profesích a až do roku 1989 byl každoročně předvoláván na StB. V současné době často navštěvuje školy a přibližuje svůj příběh nejmladším generacím.

Zavřít

V roce 1951 se aktivně zapojil do semilské skupiny ILPKORG 1 (Ilegální protikomunistická organizace), která rozšiřovala protikomunistické letáky, mimo jiné se jmény udavačů a jejich pomocníků. Byli však zrazeni. Proces odehrávající se u libereckého soudu trval půl roku a dnem 28. 3. 1953 byl vynesen rozsudek. Ladislav Trejbal byl odvezen na Jáchymovsko, kde v těžkých podmínkách strávil sedm let.

Zavřít

Ihned po komunistickém převratu se zapojila do protikomunistického odboje; pomáhala lidem při přechodu přes hranice a podílela se i na rozšiřování protirežimních letáků. Na začátku 50. let byla zatčena a během devíti let prošla osmi věznicemi. V roce 1968 se stala členkou Klubu bývalých politických vězňů (dnes Konfederace politických vězňů). Jako host se zúčastňuje besed na školách a mluví s mladými lidmi o své zkušenosti s komunismem.

Zavřít

Pavel Wonka zasvětil svůj život spravedlnosti, když své spoluobčany zastupoval jako právník laik. Díky své angažovanosti byl ve zinscenovaném procesu odsouzen, následné další stíhání vedlo až k jeho dosud neobjasněné smrti. Zemřel 26. 4. 1988 ve vazbě v Hradci Králové. Pavel Wonka byl jednou z významných osobností protikomunistické rezistence z 80. let i jednou z posledních obětí režimu.

Zavřít