Den Příběhů bezpráví 2023

Dvacetiletá Jevhenija Babakova žila v Mariupolu. Devátého března 2022 se s maminkou vydaly na nákup na Centrální tržiště. Tam už ale nedošly. Město zasáhl ruský nálet, Jevhenija utrpěla četná střepinová poranění, v jejichž důsledku zemřela.

Jevhenija pracovala jako lékárnice v Mariupolu a dálkově studovala na Chersonské státní univerzitě. Byla absolventkou Beryslavské střední zdravotnické školy. Chtěla si otevřít vlastní lékárnu a masážní salon. Sledovala trendy na sociální síti TikTok a sama natáčela videa. Bavilo ji korálkové vyšívání, práce s papírem a tvoření z plastelíny.

„Žeňa byla v naší rodině jediná, která kategoricky odmítala rozšířené domácí samoléčení a spoléhala na zkušenosti lékařů. Moc dobře věděla, co všechno může zanedbaná nemoc způsobit. Při prvním náznaku obtíží nás pokaždé hned hnala do ordinace. Byla tichá, klidná, trochu uzavřená, ale vždy ochotná pomoci. Nebála se říct svůj názor. Měla nádherné hnědé oči a uhrančivý pohled, krásně tancovala,“ vylíčila její sestra Julija.

Jevhenija nadevše milovala svoji rodinu a nejvíce malého synovce. „Měla být jeho kmotrou, namísto toho se stala naším andělem a ochránkyní,“ řekla sestra Julija.

Informace o ostřelování města 9. března 2022 se Julija dozvídala na síti Telegram. Tam také na jedné z fotografií spatřila svou sestru. Věřila, že je naživu. „Pak jsem v jednom videu opět uviděla Žeňu. Ležela na asfaltu, tlaková vlna odhodila její tělo kus od epicentra výbuchu. V zádech, hlavě a noze jí vězely střepiny granátu. Máma nikde nebyla,“ popsala.

Tatínek, mladší bratr, starší sestra, synovec a přítel, s nímž plánovala svatbu – ti všichni na Jevheniji už více než rok jen vzpomínají…

Zavřít

Oleksandra Borivska se 14. července 2022 stala jednou z obětí ruského raketového útoku na město Vinnycja. Smrt ji zastihla na ulici nedaleko Domu důstojníků při cestě do autoškoly. 

Oleksandře bylo osmnáct let a studovala ve druhém ročníku Doněcké národní univerzity Vasyla Stuse, která kvůli válečnému konfliktu na východě země přesídlila do Vinnycji na středozápadě Ukrajiny. „Byla optimistická, usměvavá a iniciativní,“ vzpomínají na Sašu na její alma mater.

Dívčina matka Alla Čerňachivska říká, že její dcera byla mimořádně podnikavá a cílevědomá. V roce 2021 pomáhala s přípravou maturitního večera, který nakonec i moderovala „Aktivně se zapojovala do studentského života, ke studiu přistupovala nadmíru zodpovědně. Jejím koníčkem bylo fotografování, na sociálních sítích její fotky sklízely obdiv. Ráda taky cestovala,“ vypráví Sašina maminka.

Oleksandra si plánovala kariéru v diplomacii, učila se proto cizí jazyky. Snila o tom, že se bude vdávat na břehu moře nebo oceánu. Toužila hodně cestovat a aspoň jednou spatřit Grand Canyon ve Spojených státech. Milovala zvířata, po kapsách vždy nosila pamlsky pro toulavé psy a kočky.

„Byla naším jediným dítětem,“ líčí maminka oběti ruské války proti Ukrajině. 

Zavřít

Dvacetiletá Iryna Daško zahynula 8. března 2022 během ruského bombardování městyse Piskivka v Kyjevské oblasti.

Narodila se a vyrostla v městečku Bila Krynycja v Žytomyrské oblasti. V městečku Nemišajeve poblíž Kyjeva studovala agronomii na zdejší pobočce Národní univerzity bio zdrojů a využití přírody. „Byla přátelská a veselá,“ vzpomínají všichni, kdo Irynu znali. Snila o rodině, hned po ukončení studia plánovala svatbu. Vášnivě rybařila a skvěle vařila.

„Irynka byla citlivá a velmi hodná dívka, vždy ochotná nabídnout pomocnou ruku,“ uchovává vzpomínku na svou dceru její matka Natalija Kulak. Spolu s ní Irynu oplakávají i dvě její sestry.

Zavřít

Sedmnáctiletá Lidija Duminika přišla o život 24. března 2022 ve vsi Javkyne v Mykolajivské oblasti. Onoho dne se spolu se svým přítelem Vjačeslavem ocitla pod palbou ruských raket Smerč. Střepiny dívce způsobily smrtelné zranění. Zahynuli dva další lidé, deset bylo zraněno.

Lidija Duminika pocházela ze vsi Červona Dolyna v Mykolajivské oblasti, kde také navštěvovala místní základní školu. V Mykolajivu se na odborné škole ekonomiky a potravinářských technologií specializovala na zpracovatelské postupy.

Její přítel Vjačeslav vypráví, že Lidija se neustále zdokonalovala v kulinářském umění: vařila rozmanitá jídla, vymýšlela nové recepty. „Snila o tom, že si jednou otevře svůj vlastní podnik, kde budou lidé stát frontu na její dobroty. A nebyly to jen sny, společně jsme všechno už plánovali a promýšleli,“ líčí Vjačeslav.

Na svou přítelkyni nemůže zapomenout. „Byla tak něžná a empatická, uměla naslouchat, miloval jsem její vlídnost a přirozenost… Stále žiju ve vsi, kde se to všechno stalo. Zdá se mi, že ten den prožívám pořád dokola. Ráno se vzbudím a sám sebe se ptám: Proč se to stalo? Proč jsme byli zrovna na tom místě? A proč právě v onu osudnou vteřinu?“ vypráví Vjačeslav.

Zavřít

Osmnáctiletý Hennadij Havrašenko tragicky zahynul 13. září 2022 ve městě Kupjansk v Charkovské oblasti. Toho dne řídil auto, ve kterém spolu s maminkou a mladším bratrem vyrazili za babičkou. Auto se dostalo pod ruskou palbu. Hennadij zemřel na místě, matka a bratr skončili se zraněními v nemocnici.

Hennadij se narodil ve vsi Vilšana v Charkovské oblasti. Navštěvoval místní školu, kde v deváté třídě pracoval pod vedením svého učitele Valentyna Lazorenka na projektu „Přestavba dětského autíčka na elektromobil“. S projektem se zúčastnil celoukrajinské vědecko-výzkumné soutěže studentů a členů Malé akademie věd Ukrajiny.

Následovalo studium na Kupjanské střední škole automobilní. Osudný rok 2022 Hennadije zastihl už ve čtvrtém ročníku. Auta byla jeho život, zajímal se o všechno, co s nimi a s dopravou souvisí. Měl velké ambice a smělé plány. Snil o tom, že se stane řidičem kamionu. Miloval Ukrajinu, svou rodinu a blízké.

„Jsem na svého syna hrdý a nemůžu se smířit s tím, že už tu není. Nikdy neodpustím těm, kteří ho zabili. Byl pro nás vším…“ prohlásil chlapcův otec Andrij Havrašenko. Spolu s ním Hennadije oplakávají jeho matka, starší sestra a dva mladší bratři.

Zavřít

Patnáctiletého Ivana Ivanova ruští okupanti zabili ráno 4. března 2022 poblíž vsi Blystavycja v Kyjevské oblasti. Chlapcova rodina se pokoušela uprchnout z okupované rodné vesnice a přejet do sousední vsi Myrocke. Automobil, v němž se evakuoval Ivan, se ale dostal pod ruskou palbu. 

Tamara, sousedka Ivanovových, vzpomíná, jak se spolu s chlapcovou matkou Irynou snažily vyzvednout Ivanovo tělo: „Přišly jsme k autu, Iročka padla na kolena a vzala syna za ruku. Byl mrtvý. Zpod kol auta vytáhla jeho batůžek, všude byly rozházené jeho věci – učebnice pro 9. třídu, tenisky… Začala je sbírat a ukládat do batohu. Ptám se jí: ‚Iročko, proč to děláš?‘ V šoku na mě křičí: ‚To jsou Ivánkovy věci, musím je sesbírat…‘“

Tamara znala Ivana odmalička. Byl hodný, s milovanou mladší sestrou tvořili nerozlučnou dvojku. Doma uměl přiložit ruku k dílu.

Ivanovo tělo ženy vytáhly z rozstříleného auta a na trakaři je odvezly domů, kde ho pohřbily na dvoře. Po osvobození vesnice a vytlačení Rusů ze severu země byl Ivan pochován na hřbitově v Buči.

Zavřít

Osmnáctiletý Valentyn Jakymčuk zahynul 14. března 2022 ve vsi Mochnatyn v Černihovské oblasti. Spolu s ním zemřeli i dva jeho kamarádi, sedmnáctiletí bratři, dvojčata Jevhen a Bohdan Samodijovi. Trojice se vracela domů z návštěvy, když v Mochnatynu potkala ruskou vojenskou kolonu. Valentynovy kamarády vojáci zastřelili samopaly, na něj samotného zahájili Rusové palbu z bojového vozidla, z jehož kanonu se běžně útočí na pancéřované cíle. Chlapci střela utrhla nohu a půlku hlavy…

Valentyn Jakymčuk byl studentem prvního ročníku oboru cestovní ruch na Černihovské národní technické univerzitě. Miloval počítačové hry a fotbal, rád se díval na filmy.

„Můj bratr byl prima kluk, měl styl a osobitý smysl pro humor. Rád trávil čas s přáteli, nikdy mi neváhal pomoci. V létě chtěl poprvé nastoupit do práce a plánoval si udělat řidičák,“ napsala Valentynova sestra Aljona Jakymčuk. 

Zavřít

Vjačeslavu Jalyševovi bylo čtrnáct let. Zahynul 2. května 2022 v Oděse. V osudný den chtěl chlapec upozornit starší sousedy na letecký poplach. Když se rozezněly sirény, schovával se spolu s prarodiči ve sklepě ubytovny poblíž letiště. Jejich sousedé mezitím opustili kryt, aby si doma uvařili. Jsou to staří lidé a poplach nezaregistrovali. Vjačeslav je chtěl proto varovat před nebezpečím a vyběhl ze sklepa. Ruská armáda následně podnikla raketový útok na Oděsu. Jedna z raket dopadla na ubytovnu. Sousedé přežili, chlapec ne.

Vjačeslav se dobře učil ve škole, byl to milý a veselý kluk, který rád tančil a s kamarády natáčel videa. Měl herecký talent a přemýšlel o tom, že by se v budoucnu hercem mohl stát.

„Navždy zůstane naším andělem a hrdinou. Druhým zachránil život a sám zemřel,“ řekla Vjačeslavova maminka Olha Jalyševa.

Zavřít

Dvacetiletá Tetjana Kotlubej tragicky zemřela spolu se svou maminkou a babičkou 11. března 2022, když jejich dům zasáhla ruská střela.

Tetjana se narodila v Mariupolu, na zdejší technické univerzitě studovala informatiku a cizí jazyky. Ve studiu chtěla pokračovat na některé ze zahraničních univerzit. Ráda cestovala, byla šťastně zamilovaná. S obdivem sledovala pěveckou soutěž Eurovize.

Války se moc bála. Po ruské invazi 24. února 2022 smazala všechny své profily a fotografie na sociálních sítích. Měla v úmyslu utéct z obklíčeného Mariupolu. Už to nestihla.

„Moje dcera milovala život, užívala si každou jeho vteřinu. Z války měla hrozný strach. Jako by něco tušila…“ vylíčil tatínek Jevhen Kotlubej.

Zavřít

Sedmnáctiletá Anna Kušnerenko zahynula během evakuace 9. března 2022 nedaleko Černihova. V osudný den s ní byl její přítel Vitalij Skorobahaťko. Jak později vypověděl, společně s dalšími asi čtyřiceti lidmi přešli most přes řeku Desnu a pokračovali do vesnice Anysiv. Při náhlém ruském ostřelování byla Anna zraněna. 

„Snažil jsem se jí pomoci. Nejdřív křičela bolestí, pak už jen těžce dýchala. Přenesli jsme ji do jednoho z domů, to ještě žila. Střepina ji zasáhla do břicha, rána byla hluboká, s takovým rozsáhlým zraněním si nikdo nevěděl rady, čekali jsme proto na příjezd záchranky. Sanitka přijela a všechny zraněné odvezli do nemocnice, ale Anně už nebylo pomoci, zemřela,“ vyprávěl Vitalij.

Anna žila ve městě Mena. Studovala na Černihovské hudební škole Levka Revuckého, hrála na ukrajinský národní nástroj, banduru. Její maminka Olena Kušnerenko vylíčila, že její dcera snila o účasti v pěvecké show a nechyběla jí víra v sebe sama. „Odmalička jsme si s ní doma hodně povídali. Když si něco přála, vždy jsme to probrali a určili priority. Snažila jsem se jí vše dopřát, i když jsme nebyli zrovna bohatí. Na něco jsme si museli půjčit, leccos si odepřít, na banduru se složili dobří lidé,“ popsala Olena Kušnerenko. Anna byla její jediná dcera.

„Po nekonečných dnech a bezesných nocích v nelidských podmínkách v obléhaném a bombardovaném Černihově se snažila vrátit domů, k rodičům… Anička… Nadaná muzikantka, která uměla rozeznít banduru neopakovatelným způsobem. A jak zpívala! Lidem dávala světlo a radost,“ rozloučili se s Annou Kušnerenko na radnici v rodné Meně. 

„Svět se mi zastavil… Jsme jen prostí lidé, a Aňa byla tak neobyčejná, zlaté dítě… Obdarovaná neskutečným talentem. Ale Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal…“ řekla maminka Anny Kušnerenko.

Zavřít

Devatenáctiletá Ivanna Obodzinska se stala tragickou obětí války 8. března 2022, kdy na její dům ve vsi Jurivka v Žytomyrské oblasti dopadly dvě ruské letecké pumy. Spolu s ní zemřela její jednoroční dvojčata, nepřežili ani její bratr Volodymyr a maminka Natalija.

Ivanna vystudovala Střední lesnickou školu v Malynu, specializovala se na ekologické stavby. Ve studiu pokračovala na Žytomyrské agroenvironmentální univerzitě. Starala se o dvě děti – Denyse a Nikol. Snila o práci krajinářské architektky v oboru zeleného stavitelství. Od dětství ráda navštěvovala umělecký kroužek, měla výtvarný talent.

„Před domem jsme měli nevzhledný pozemek. Ivanna ho celý osázela květinami, každé jaro všechno pečlivě zryla a nasadila nové rostliny. S mámou rády pekly a já se synem jsme si moc pochutnávali,“ vzpomíná dívčin otec Volodymyr Obodzinskyj, který v jednom okamžiku ztratil manželku, děti i vnoučata.

V den tragédie byl v hlavním městě, kde pracoval. Nikdy nezapomene na poslední rozhovor s dcerou, v telefonu ho prosila: „Tati, vrať se domů.“

Devátého listopadu 2022 by Ivanna oslavila dvacáté narozeniny, dárkem k nim měla být dovolená v Turecku. Její život a sny ale navždy zničily ruské bomby…

Zavřít

Osmnáctiletý Mykyta Perebyjnis zahynul 6. března 2022 při evakuaci z ostřelovaného města Irpiň. V obci Romanivka se prchající lidé dostali pod minometnou palbu ruské armády, Mykyta utrpěl mnohočetná tříštivá zranění těla a hlavy. Spolu s ním zemřely i jeho matka a mladší sestra.

Před ruskou armádou utíkal Mykyta už podruhé. Pocházel z Doněcké oblasti, odkud rodina odjela v roce 2014, když zde vypukl ozbrojený konflikt. Na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka studoval softwarové inženýrství. Vysoká škola mu měla otevřít dveře do světa, chtěl žít naplno, mít zajímavou práci, hodně cestovat. Byl cílevědomý a vždy pozitivně naladěný.

„Všude vybuchovaly miny. Mykyta, jeho matka a sestra se před výbuchy marně snažili ukrýt pod mostem přes řeku Irpiň. Zpráva soudního lékaře následně potvrdila, že i v těch nejhorších chvílích se Mykyta snažil ochránit mladší sestru Alisu – většina střepin skončila v jeho těle, kterým sestru zakryl,“ informovala Kyjevská národní univerzita Tarase Ševčenka.

„Je tolik věcí, které jsem tě nestihl naučit, a je toho tolik, co jsem ti předal… Už nikdy si nepřijdeš pro mou radu. Nechtěl jsem vstupovat do tvého vnitřního světa, a tak jsem čekal. Čekal jsem na chvíli, až zjistíš, že mé rady a životní zkušenosti pro tebe mohou být cenné. Mnohé jsme si stihli říct, ale to nejdůležitější zůstane navždy nevyřčeno,“ vzpomíná Mykytův otec Serhij Perebyjnis.

Zavřít

Devatenáctiletý Danylo Prokopenko podlehl zraněním po zásahu střepinou do hlavy 4. května 2022. Ruská vojska toho dne útočila za použití těžkých zbraní ve směru na Izjum v Charkovské oblasti. Danylo, rodák z Izjumu, byl studentem Charkovského polytechnického institutu Národní technické univerzity, kde se připravoval na profesní dráhu experta v oblasti počítačových a informačních technologií. Rád jezdil na kole, snil o práci v IT sféře, jeho zálibou bylo cestování a poznávání nových míst.

Osudného dne se Danylo vypravil za kamarádem Artemem, aby spolu naplánovali evakuaci svých rodiny z ostřelovaného města. Doma ho ale nezastihl, a tak se rozhodl, že na něj počká. Za pár minut dům zasáhl ruský granát…

„Danylo byl skvělý a dobrosrdečný kluk, měl spoustu přátel. Každému hned ochotně pomohl. Navždy zůstane v našich srdcích,“ řekl Danylův otec Ruslan Prokopenko.

Zavřít

Sedmnáctiletý Daniil Šmahlij zahynul 25. února 2022 při ruském ostřelování mostu přes řeku Irpiň v Hostomelu. Jak později vypověděla mladíkova matka, Daniil se chtěl zachránit skokem do vody. Jeho tělo se našlo až za několik týdnů, pochován byl 20. dubna 2022.

Daniil miloval život. Svědomitě a tvrdě se učil, ve škole se účastnil řady olympiád a pravidelně v nich vyhrával. Hodně sportoval: chodil na box a do posilovny, bruslil a jezdil na inlajnech. Navštěvoval kroužek ukrajinských lidových tanců, také zpíval. S otčímem často usedali za šachovnici. Byl zamilovaný do své dívky Iryny…

„Naposledy jsme se viděli 22. února. Dlouho jsme si povídali, žertovali a smáli se. Nikdy se nezapomněl zeptat, jak se máme, zda nepotřebujeme peníze nebo s něčím pomoci. Daniil byl velmi hospodárný, přál si, abychom si pořídili vlastní bydlení. Myslel při tom i na svou mladší sestru Darynku, chtěl, aby měla vlastní dětský pokoj,“ vzpomíná chlapcova maminka Iryna.

Daniil se narodil na Den lékařů a snil o tom, že se stane chirurgem a bude zachraňovat lidské životy. Studoval v prvním ročníku Bohomolcovy národní lékařské univerzity. Spolužáci na něj vzpomínají jako na laskavého a citlivého člověka s vytříbeným smyslem pro humor. A neopomenou zdůraznit, že byl mimořádně chytrý.

„Daňa byl vždycky skvěle připravený na hodiny anatomie, latiny, biologie i historie. Občas jsem měla dojem, že ví snad úplně všechno. Třeba anatomii nám často vysvětloval. Utahovali jsme si z něj, že by byl skvělý učitel,“ vypráví jedna z Daniilových spolužaček. Vzpomíná, jak se Daniil spolužáků jednou zeptal, zda si myslí, že v Ukrajině bude válka: „Tu chvíli si vybavuji úplně jasně. Většina se jen smála a říkala, že žádná válka nebude. I Daňa si to myslel…“

Zavřít

Jednadvacetiletá Polina Želdak zahynula 3. března 2022 při ruském náletu na Černihov. V sutinách rodinného domu zemřeli i její otec Mychajlo, bratr Hlib, snoubenec Jevhen Kovalenko a babička Halyna Pečerna.

Polina se v Černihově narodila a v tomto městě na sever od Kyjeva poblíž běloruských a ruských hranic také žila. Studovala pedagogickou univerzitu ve sto kilometrů vzdáleném Nižynu, chtěla se stát učitelkou angličtiny. Byla kreativní dívka: hrála na kytaru, psala básně, zpívala, malovala obrazy podle čísel. Fascinoval ji design interiérů. Ráda svým blízkým připravovala překvapení. Společně se snoubencem Jevhenem plánovali v Nižynu otevřít jazykové kurzy.

„Polina byla velmi inteligentní a vzdělaná. Milovala svou práci, chtěla cestovat, vdát se za Žeňu a založit rodinu, podnikat… Strašně moc mi chybí,“ říká maminka Svitlana Želdak. 

Zavřít