Úkolem studentů bylo nashromáždit co nejvíce informací a materiálů k tomu, jak probíhala okupace Československa v roce 1968. Studenti se ptali svých prarodičů, hledali dobové fotografie a pátrali v kronikách, archivech a knihovnách. Ze všech nasbíraných informací a materiálů pak skládali příběh Naší okupace.

Studenti vyšší odborné školy v Mostě tak například nahlédli do kroniky dnes již neexistující obce Libkovice, kde se k 20. srpnu 1968 píše:

„Zanedlouho však podivný rachot probouzel jednoho po druhém. Zatímco občané dolejší části naší obce uvažovali o tom, proč takový hluk letadel v tuto neobvyklou dobu, prožívali již obyvatelé hořejší části naší obce celou hrůzu skutečnosti, se kterou se nikdo nechtěl smířit a svým rozespalým ještě očím uvěřit – proboha – to je vojsko! Snad ne? Projíždí tank za tankem – všichni se ve tmě pokoušejí rozeznat poznávací znak. To je strašné – Rusové!!! Po ulicích běží rozčilení lidé, zoufale křičí: ‚Víte vůbec, co se děje? Konečně ráno v 6 hod. (ve středu) se ozývá studio Ústí nad Labem (pro mě osobně známý hlas mého bývalého spolupracovníka, učitele soudruha Miroslava Kovaříka) – a po něm řada dalších hlasatelů. Noc z 20. na 21. srpna překazila nám všem naše naděje a plány.“

Všechny nasbírané příběhy postupně vkládáme do naší nové Mapy Příběhů bezpráví.

V mapě najdete i to, jak probíhala sametová revoluce v různých částech republiky (to zpracovávali studenti loňský rok v projektu Naše revoluce), ale i příběhy jednotlivých pamětníků, které zpracovávají studentské týmy v projektu Z místa, kde žijeme. Přečíst si tak můžete příběh Vystěhovaného sedláka Josefa Šimka, Chodbařky v uherskohradišťské věznici Anny Honové, Tajného kněze pracujícího s mládeží Františka Fráni a mnohých dalších.