Proč je reflexe emocí důležitá?

Společné sledování filmu 

Samotná projekce filmu není jen obyčejným zapnutím počítače a dataprojektoru. Dochází při ní k  něčemu mimořádnému, co běžný vzdělávací proces neumožňuje tak často: najednou tu nejsou na jedné straně „oni“ (učitelé), kteří něco sdělují, a na druhé straně „oni“ (žáci), kteří jsou poučováni. Najednou jsme tu „my“ (všichni společně), kteří sledujeme často velmi osobní zpověď hrdinů dokumentárního filmu. 

• „Když dáme žákům najevo, že v diskuzi nejde o to říct něco správně, ale že každá otázka může vyplodit další otázku, tak cítím, že sami před sebou rostou i ve svém sebepojetí, protože je uznáme za svého komunikačního partnera.“ Tereza Vodičková, SŠ Bean

Pasivní sledování děje na plátně se mění v aktivní sdílení příběhu a už v této chvíli přichází první výzva: sledujme atmosféru ve třídě, pozorujme žáky, jak film vnímají a prožívají, kdy ztichnou, nebo se naopak začínají vrtět. V každé třídě je projekce jiná. Se stejným snímkem tak můžeme pracovat roky a nikdy nás to neomrzí, pokud si v sobě zachováme citlivost vůči sdílení atmosféry při projekci.

• „Když učíte stále to samé, hrozí vám nebezpečí, že na tématu vyhoříte. Film vám to ale nedovolí. Pokaždé je to nový zážitek, protože na něj koukám s jinými lidmi.“ Vlasta Vyčichlová, SŠ strojní, stavební a dopravní

Práce s emocemi po promítnutí filmu

Při reflexi pracujeme s emocemi, které v žácích film vyvolal. Jelikož jsou osudy hlavních hrdinů většinou velmi silné, je tento krok zcela nezbytný. Vzájemné sdílení pocitů během reflexe nás navíc obohacuje v mnoha dalších ohledech.

Předně se žáci učí naslouchat jeden druhému. Pokud zvolíme nejjednodušší formu reflexe Jedno slovo, kdy každý řekne jedno jediné slovo popisující jeho momentální rozpoložení, budou mít příležitost k vyjádření všichni. Najednou bude žákům zřejmé, že stejný film může v každém vyvolávat různé pocity.

• „Emoce jsou pravdivé, nikdo vám je nemůže vzít ani zpochybnit. Nejcennější je to,
  že jeden pocit není horší než druhý. Když je žáci sdílí, tak se učí nehodnotit, nesrovnávat, ale prostě přijmout to, že někdo může mít úplně jiný vjem než on sám.“ Zuzana Paseková, Karlínská obchodní akademie

Reflexe vede žáky k respektu. Žáci pochopí, že na věci je možné dívat se z různých úhlů. Kdybychom se jim něco podobného pokoušeli předat z pozice pedagogů, nikdy by se nám nepodařilo sestavit a předložit žákům tak přesvědčivou a důvěryhodnou mozaiku pocitů. Navíc se i my něco dozvídáme o žácích a můžeme na ně nazírat s hlubším porozuměním. Právě proto se filmy dají využít nejen ve výuce, ale také při práci třídního učitele, výchovného poradce nebo metodika prevence.
Přestanou-li se žáci bát vyjadřovat své pocity, začnou se ptát, protože chtějí opravdu slyšet odpovědi.  

• „Je to způsob, jak žákům sdělit informaci o novém tématu jinak než frontálním výkladem. Pracuje se různými metodami ve skupinách, kdy každá pracuje s jinou částí textu a pak se vrátí do původní skupiny každý se svou částí textu, jsou metody, které pracují s automatickým psaním, těch metod je spousta.“ Vlasta Vyčichlová, SŠ strojní, stavební a dopravní

Dobře a důsledně provedená reflexe může časem vést i k tomu, že žáci přestanou chtít být pouze pasivními „konzumenty“ příběhu, ale probudí se v nich zájem „něco udělat“. Můžeme se porozhlédnout po svém nejbližším okolí a hledat, kde bychom mohli my sami něco společně změnit.

Je důležité, aby se žáci nejen učili vyjadřovat své pocity a respektovali pocity druhých, ale aby jim také rozuměli a uměli je vysvětlit. Proto je důležité klást si otázku: PROČ?

• „Žáci se učí vyjadřovat, co cítí, a naslouchat ostatním. Navíc zjišťují, že každý to máme jinak a je to tak v pořádku.“ Bohuslav Sedláček, ZŠ Vsetín