Mezinárodní den Romů: Otevřete s žáky citlivé téma menšin a jejich postavení ve společnosti

27.3.2025 / JSNS

Mezinárodní den Romů (8. dubna) je ideální příležitostí k diskusi o respektu a porozumění mezi různými kulturami. Vybrali jsme dva snímky, které nabízejí zajímavý pohled na romskou identitu a historii. „Jak jsem se stala partyzánkou“ zachycuje cestu režisérky Very Lackové za odhalením osudu jejího pradědečka, romského partyzána - ukazuje, že Romové nebyli jen oběťmi nacismu, ale aktivně se účastnili odboje. Film „Vojta Lavička: Nahoru a dolů“ sleduje 16 let života romského hudebníka a aktivisty Vojty Lavičky a jeho úvahy o romské identitě v kontextu české společnosti.

Jak jsem se stala partyzánkou

Druhá světová válka stále skrývá řadu příběhů, z nichž některé zřejmě zůstanou navždy tajemstvím. K mozaice takových vzpomínek patří i osudy romských partyzánů v bývalém Československu. Mladá režisérka Vera Lacková odhaluje pohnutý osud svého pradědečka, který se účastnil za 2. světové války protifašistického odboje. Pátrá v archivech a vesnických kronikách. Prostřednictvím rozhovorů s pamětníky bourá zažitou představu o Romech jako o pouhých obětech nacismu. Ve filmu se prolíná minulost a současnost, pátrání a objevování, srážka se zakořeněnými stereotypy ve vnímání Romů. Film je mimo jiné cestou velmi osobního uvědomění a prožití vlastní romské identity: je příběhem samotné režisérky. 

Vojta Lavička: Nahoru a dolů

Časosběrný dokument režisérky Heleny Třeštíkové představuje uplynulých šestnáct let v životě romského hudebníka, novináře a aktivisty Vojty Lavičky. Za tu dobu prošel mnoha vzestupy i pády v pracovním i osobním životě. Nejvíc zazářil v letech, kdy působil se skupinou Gipsy.cz, šťastnější byl ale v mnohem méně úspěšných hudebních uskupeních a rád hraje i se svým synem. Jako červená nit se celým snímkem táhnou úvahy Vojty Lavičky o romské identitě. Jak skloubit hrdost na svůj romský původ s nesouhlasem s tím, jak někteří Romové žijí? Proč odcházet do zahraničí jako mnozí další, když se tady cítím doma? A jak mohu zatracovat ty, kteří odešli, když vidím, jak pohrdavě se na nás většina Čechů dívá?