Filmy, debaty, výstavy a rekordní účast, takový byl 20. ročník Měsíce Příběhů bezpráví
2.12.2024 / Příběhy bezpráví
Jubilejní 20. ročník Měsíce Příběhů bezpráví je u konce. Zapojilo se do něj rekordních 581 škol z celé republiky a 109 dalších institucí – knihovny, města, skautské či turistické oddíly. Co se letos nejvíce promítalo, jak akci hodnotí vyučující a co si z toho odnášejí žáci? Přečtěte si více v našem ohlédnutí za uplynulým měsícem.
Nejvíce žáků zhlédlo snímek 1989: Z deníku Ivany A. a přes 20 tisíc hráčů si na našem portálu zahrálo hru Velvet 89. Zájem byl tradičně také o naše Bedny komunismu a hezké zpětné vazby se k nám dostávají i na předtočené debaty a na výstavu 1989: Rok zázraků.
Promítalo se v rýzných koutech Česka, podívejte se na mapu zapojených škol.
Jak akci hodnotí zapojení vyučující?
- Je to skvělý způsob, jak pracovat živě s žáky a diskutovat o důležitých momentech naší i světové historie v souvislosti s dodržováním lidských práv a prací s pojmy jako demokracie, svoboda apod.
- Projekt se mi moc líbí, je důležité informovat (nejen) mladé o těchto tématech. Letos mě zvlášť zaujalo zaměření na výročí sametové revoluce. Na toto téma v běžné výuce obvykle moc času nezbývá. Tohle byla hezká příležitost, jak to napravit.
- Již je to pro nás tradice. Často používáme metodické materiály. Nabízené filmy jsou většinou vhodné pro danou věkovou kategorii studentů a zdařile koncipované. Kladně hodnotím i metodické materiály k filmům, zejména pro závěrečnou reflexi. Trochu nás to vždy donutí poohlédnout se po pamětníkovi, a jsme za to rádi.
Co si z Měsíce Příběhů bezpráví podle jejich vyučujících odnesli žáci?
- Setkání s živou historií: dle mého častokrát pochopí, že historie nejsou jen zaprášené nádoby kdesi v hlíně, ale že je to věc, která je jejich součástí, kterou mohou často žít, něco, co je vlastně za rohem. Především to pochopí právě v momentě, kdy k nim promlouvá někdo, koho znají ze svého okolí či někdo, kdo v jejich okolí žije. Dokáží si pak spojit dané události s místem, kde žijí a stává se tak jakýkoliv příběh autentickým, hmatatelným.
- Naučili se, že ti, kteří dodržují pravidla a hájí demokratické principy jsou za to někdy potrestání, někdy jsou považování za zbabělce, kteří si neumí dupnout a nedělají si, co chtějí. Že svoboda není zadarmo a že mizí plíživě a nenápadně.
- Mohli si porovnat život mladých lidí v socialismu s životem svým (film). Pamětníky v naší škole jsme byli my, vyučující, takže nás poznali z jiné stránky a mohli si uvědomit, že dějinných událostí se opravdu zúčastňují i úplně obyčejní lidé, kteří někdy ani nechápou, jak významné tyto události jsou/budou.