Večer zahájila s písní Aisha Emma Smetana, která v jeho průběhu ještě zazpívala známou píseň Jiřího Šlitra Pramínek vlasů. „Chci ocenit organizátory, ale i pedagogy a zejména mladé lidi, kteří se zapojili do projektu Příběhy bezpráví. Je důležité znát vlastní historii. Je důležité ji nezapomenout. Historie má totiž tendenci se opakovat. Často v tom zlém a ještě horším,“ řekl v úvodním projevu premiér ČR Bohuslav Sobotka a dodal, že: „Příběhy bezpráví nám ukazují, kolik lidské odvahy je potřeba, aby zvítězila spravedlnost nad zvůlí a svoboda nad nedemokratickým tažením. Ukazují, že hodnoty lidskosti, spravedlnosti a demokracie nejsou samozřejmé a také to, že oběť v jejich jménu není marná.“

Po projevu Bohuslava Sobotky přišlo na řadu vyhlášení Cen Příběhů bezpráví, které se udělovaly už po osmé. Letošní ročník je věnován památce komunisty umučeného faráře Josefa Toufara, proto na podiu v doprovodu ředitele společnosti Člověk v tísni Šimona Pánka promluvila praneteř Josefa Toufara, paní Jitka Cvetlerová.

Studentská porota ve složení Anna Sojková z Gymnázia Budějovická, Vilém Branda z Gymnázia Pardubice a Jana Křepelková z Integrované střední školy Moravská Třebová vybírala z celkem sedmnácti nominovaných osobností tři laureáty letošních Cen Příběhů bezpráví. Herečka a politička Magda Vášáryová společně s Vilémem Brandou předali první ocenění Jiřímu Světlíkovi, který se v 50. letech zapojil do skupiny, jež na Slavkovsku pomáhala politickým vězňům, a byl za to obviněn z vlastizrady. V komunistických kriminálech strávil deset let. „Dělal jsem jen to, co jsem dělat musel,“ skromně prohlásil na podiu Jiří Světlík a doplnil, že na začátku všeho byl v jeho případě skauting.

Druhým laureátem se stal páter Ondřej Karel Frgal, který v květnu roku 1949 v sokolovském klášteře ukrýval pronásledovaného kněze Marka z Litomyšle. Po udání byl odsouzen ke 12 letům vězení a až do důchodu musel pracovat jako dělník. Cena mu byla udělena in memoriam a z rukou ministra kultury ČR Daniela Hermana a Anny Sojkové jí převzal otec Robert z řádu kapucínů. Daniel Herman na adresu laureáta řekl, že si dnes připomínáme činy lidí, kteří obstáli a měli rovnou páteř a že význam projektu Příběhy bezpráví spočívá mimo jiné v tom, že ukazuje, jak se velké dějiny zapisovaly do osudů konkrétních lidí.

Třetí ocenění předal ukrajinský aktivista Hennadij Afanasjev společně s Janou Křepelkovou laureátovi Františku Teplému. Ten se v 50. letech aktivně zapojil do organizace ilegální křesťansko-demokratické strany. V roce 1953 byl za svou činnost zatčen a po brutálním vyslýchání odsouzen ke čtrnáctiletému vězení. Po návratu z vězení pracoval pouze na dělnických pozicích. „Byl jsem dva roky vězněn a také týrán v ruském vězení jen za to, že jsem chtěl pro svou zemi svobodu. Když mě zavřeli, bylo mi 23 let, stejně jako panu Teplému v době jeho zatčení,“ řekl během předávání ceny Hennadij Afanasjev. František Teplý ve svém projevu ocenil práci organizace Člověk v tísni a připomněl „selský holokaust“, v rámci něhož v 50. letech komunisté odsoudili sedláky a soukromé zemědělce v Československu k přibližně 300 000 letům odnětí svobody a jen pro členy jeho rodiny vyměřili komunisté v celkovém součtu 100 let pobytu ve vězení.

Zcela zaplněnému sálu kina Lucerna byla poté přiblížena letošní nabídka filmů pro školy, které přibližují osudy lidí spojené tématem odchodu z domova. Snímek Zabíjení po česku (D. Vondráček, 2010) se věnuje poválečnému odsunu Němců, Tajné akce StB: Akce Kláštery (J. Novák, 2008) přesidlování a internaci řeholníků a řeholnic, film Swingtime (J. Polišenský, 2006) provokacím Státní bezpečnosti vůči těm, kteří chtěli odejít do zahraničí a Příběhy železné opony: Dráty, které zabíjely (J. Novák, 2005) či Příběhy železné opony: Opona dokořán (J. Novák, 2006) pak emigraci a budování hranice z ostnatých drátů.

Součástí představení projektu Z místa, kde žijeme bylo živé vystoupení žáků Romana Švédy a Antonína Pospíšila a také krátké video o Věře Čáslavské, jejíž životní příběh zpracovali studenti pardubického gymnázia Dašická. Návštěvníci akce byli také pozváni na výstavu Z místa, kde žijeme, která je až do 30. listopadu k vidění v Langhansu – Centru Člověka v tísni. Výstava obsahuje graficky zpracované plakáty zachycující osudy vystěhovaných a vězněných lidí či emigrantů. Mozaiku jejich příběhů sestavily týmy žáků a studentů, které se vydaly po jejich stopách.

Závěr večera pak patřil křtu nové knihy Komunismus v srdci Evropy, kterou představil Karel Strachota, ředitel programu Jeden svět na školách. Ten poděkoval partnerům projektu, jejichž finanční podpora je pro Příběhy bezpráví zcela zásadní. Přitom zmínil, že stejně jako v předchozích ročních, ani letos nebyl tento projekt podpořen ministerstvem školství.

Poté již následoval raut v Mramorovém sále paláce Lucerna. Fotogalerii z akce si můžete prohlédnout zde.