V Chocni strávili rodiče a děti společné soutěžní odpoledne

Na Základní škole v Chocni se Lada Cejpová zapojila se svou třídou do projektu Příběh mojí rodiny. I přes počáteční úskalí se jim podařilo všechny aktivity splnit a završit projekt příjemným společným odpolednem s rodiči.

Letošní ročník Příběhu mojí rodiny v sobě skrýval mnoho úskalí. První problém byla povinnost promítnout, zhodnotit a rozebrat nejméně pět filmů se sociální tematikou. Každý film byl koncipován na jednu vyučovací hodinu a to bylo v některých případech velice podhodnocené. U nás tento projekt probíhal v rámci hodin dějepisu. Času bylo málo, protože učitel musí ještě dodržovat tematický plán.

Druhý zádrhel byla úzká spolupráce s rodinami. Ve třídě žije polovina dětí v rozvedených rodinách. Spolupracovat jsme tedy mohli jen s rodiči, kteří opravdu chtěli. První setkání proběhlo v červnu za účasti 5 rodičů. Druhý pokus se uskutečnil v září a přišlo 16 lidí. Na tomto setkání jsme se už dohodli na finální podobě celého projektového odpoledne. Rodiče se nadšeně vrhli do příprav. Rozdělili se do dvojic a každá skupinka si připravila program pro své stanoviště. Stanovišť bylo celkem dvanáct.

Rodiče čekají na další ročník

Pokračovali jsme s přípravami i ve třídě. Děti vybraly pro rodiče jeden z filmů a připravily k němu i úkoly inspirované návrhy Jednoho světa na školách. Další úkol byl vyrobit pozvánku. Mým úkolem bylo všechno koordinovat a nachystat startovní listinu pro děti.

Projektový den proběhl ve středu 30. září. První přišli do školy rodiče. Uvařili jsme si kávu a rozhodli se, kde si kdo připraví svá stanoviště. S dětmi jsme se sešli později v interaktivní učebně. Po přivítání jsme zhodnotili akci POMÁHAME DĚTEM, kdy jsme háčkovali a pletli čtverce, ze kterých se v Jižní Africe sešívají deky. Vyrobili jsme celkem 86 čtverců. Na jednu deku bylo potřeba 35 čtverců. Díky nám se tedy mohou vyrobit skoro 3 deky.

Dále děti promítly film a konkrétními úkoly ukázaly, jak jsme s filmy pracovali my. Pak už nastal čas pro rodiče – rozešli se na stanoviště. Děti si rozdaly startovní listiny a vyrazily na trať.

Děti měly za úkol splnit nejméně 10 stanovišť. Pak získaly tolik kruhů, kolik měly jedniček na stanovištích - vyděleno dvěma. Děti se opakovaně vracely na některá stanoviště, aby si opravily známky. Získané kruhy pak v tombole házely na jednotlivé věcné ceny. Ceny do tomboly zajistili rodiče a učitelé.

Bylo to báječné odpoledne. Přišli i sourozenci žáků naší třídy – a to i ti starší. Zapojili se učitelé školy, kteří mají děti. Fotodokumentaci zajistila bývalá žákyně. Kromě bohaté tomboly byla otvřena i samoobslužná kavárna a čajovna, kterou hodné maminky „vylepšily“ čerstvě napečenými moučníky. Všichni se „chechtali na celé kolo“- kamarádům, sobě … Ze školy jsme odcházeli kolem 19. hodiny a to jen proto, že pan školník už pospíchal zamknout školu.

Trochu mě vyděsila věta na rozloučenou jednoho z tatínků: „ Tak to jsem zvědav, co vymyslíte příště!“

…tak to asi nebyl konec.